V Pirně-Copitzu jsem skejsnul. Pršelo celou noc i ráno. Obloha byla zatažená černými mraky a vydrželo jí to celý den. Zima si podávala ruku s nepřivětivostí, psa by z domu nevystrčil. Přečetl jsem jednu knížku a k večeru jsem se jel podívat do nedalekých Drážďan, ne že by se počasí zlepšilo, ale abych neztumpachovatěl. Dnes už to ráno s počasím vypadalo přece jen lépe. Oblačnost se trhala a objevovalo se i sluníčko. Pro změnu zase ukrutně foukalo, což je na rovinách dost cítit. Projel jsem Drážďany a stále po cyklostezce zamířil na Meiβen. Stezka se v této pasáži docela houpala, ale držela se řeky. To o kousek dál poprvé odskočila a člověku najednou jako by něco chybělo. S přibývajícími kilometry se to opakovalo stále častěji a na delší úseky. Nakonec jsem se s ní potkával už jen ve větších městech, jako Riesa, Strehla nebo Belgern. Cyklostezka už v těchto místech nebyla jen tak sama pro sebe, ale hojně používala regionální silničky, byť zbavené automobilového provozu. Byla to proto o něco menší zábava. Posledním větším městem, které jsem dnes projel bylo Torgau, a to jsem už pěkně cítil únavu. Hned poté, co jsem ho opustil výbuchla ve vedlejším Welsau továrna. Hustý černý dým bylo vidět na kilometry daleko, stejně jako bylo slyšet vytí poplašných sirén. No, i takové věci se dějí. Přes Dommitzch jsem se dostal k jezerům Lausiger Teiche, kde dnes kempuju.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat