Goodbye...

Původně se tady měla objevit reportáž z mé nové cesty na prosluněnou Sicílii, kam jsem se měl vydat na přelomu srpna/zaří. Bohužel to nakonec dopadlo úplně jinak...

Dne 19.června 2016 v ranních hodinách cestou do práce mě coby cyklistu převálcovalo motorové vozidlo Škoda Yeti. Řidič z místa nehody ujel. Kromě mnohočetných oděrek a pohmožděnin jsem utpěl lehký otřes mozku, tržnou ránu v oblasti levého oka, dislokovanou zlomeninu předloktí pravé ruky, která musela být ošetřena operativně pomocí kovového implantátu a konečně dvojnásobnou zlomeninu ramene v podobě nedislokovaného odlomení velkého hrbolu pažní kosti a dislokovanou zlomeninu malého hrbolu téže kosti. Nyní se po 3,5 měsících pomalu zase vracím do normálního života, poznamenán sníženou pohyblivostí pravé ruky jako důsledek utrpěných zranění.

Cyklistika byla posledních zhruba 20 let moje láska a vášeň. Pomáhala mi překonat mnohá trápení, špatné nálady, neúspěch i životní prohry. Nyní se však ona sama stala nositelkou utrpení a nekončící bolesti. Po dlouhém a nelehkém zvažování pro a proti jsem se rozhodl, že už nadále nejsem schopen ani ochoten akceptovat vzrůstající agresivitu a bezohlednost na českých silnicích a s tímto krásným sportem KONČÍM. Samozřejmě to neznamená, že už si nikdy nesednu na kolo, nicméně onomu intenzivnímu a v podstatě každodennímu sportování je tímto odzvoněno. Pro následující dny, týdny, měsíce a roky se pro mě cyklistika stane sportem skutečně rekreačním, výsostně výjimečným a exkluzivním. Důsledkem toho je i uzavření a zakonzervování tohoto blogu. Všem, kdo po celou dobu četli mé příspěvky a podporovali mě, bych chtěl tímto ze srdce poděkovat.

Takže DĚKUJI a goodbye...

Slovinsko - závěr

Jsem zpátky doma. Akce "Slovinsko: přes Julské Alpy na jadranské pláže" je minulostí. Tady je přehledná tabulka průběhu jednotlivých etap:

A jak hodnotím tento kudrnovský zájezd do Slovinska... napřed negativa, co se mi nelíbilo, co se moc nepovedlo. Poměrně zásadní výhrady mám ke koncepci. Přestože oceňuji méně časté střídání kempů, dnů s volným programem - tzn. na jednom místě - bylo prostě příliš mnoho. Poznání Slovinska se díky tomu omezilo téměř výhradně na Triglavský národní park. Strávili jsme zde šest dnů z osmi, takže na "zbytek" země zůstaly jenom dva dny (přejezdová etapa slovinským Krasem a volný den na Jadranském pobřěží). Slovinsko je bezesporu krásnou prázdninovou destinací, a proto je škoda nevyužitých příležitostí na její širší poznání. To je ale také asi jediná výhrada, která mě napadá. Ostatní záležitosti už totiž hodnotím pozitivně. Počasí přálo neuvěřitelným způsobem, chtělo by se dokonce říct, že toho slunce bylo někdy až příliš. Organizace klapala jako na drátkách, kempy - snad s vyjímkou Zlatorogu u Bohinjského jezera, který byl přeplněný - byly na vysoké úrovni, stravování fantastické. Nejúžasnější věcí ve Slovinsku jsou jednoznačně jezera a řeky - křišťálově čistá voda doslova bere dech a přírodní scenérie okouzlí smysly. V kombinaci s majestátnými horskými hřebeny a divokými vápencovými soutěskami je to prostě slovinský TOP. A to jak ve smyslu koupání, tak i obyčejného dívání se a obdivování. Ještě bych zmínil chování slovinských řidičů na silnicích. Málokde jsem se jako cyklista cítil tak bezpečně a v pohodě jako právě na slovinských silnicích. Skutečně jsem zde nepotkal jediného "ego-moto-maniaka", které dnes a denně potkávám na českých silnicích. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Celou akci jsem absolvoval na crossovém kole... ne že bych měl někde kdovíjaké problémy, ale Triglavský národní park si více užijí ti, kdo si sem vezmou MTB. Některé šotolinové cesty jsou tu přece jen poměrně dost hrubozrnné. A to je k Slovinsku vše. Celý podrobný cestopis i s fotogalerií bude - jako už tradičně - zveřejněn na mých webových stránkách http://www.ludeks.wz.cz.

Slovinsko - den poslední

Poslední den je zase volný program. Protože jsme u moře, veškerý život se odehrává na promenádách u pobřeží. Jel jsem se podívat do Piranu, Portorože, Izoly a Koperu. Jízdu po celou dobu znepříjemňoval ultrasilný vítr. Celé putování jsem zakončil koupáním v moři. Je 21hod a náš zájezd se vydává na cestu k domovu.

Slovinsko - den šestý a sedmý

Volný den jsem strávil projížďkou podél divoké řeky Soča do městečka Kobarid a zpět. Pokochal jsem se vodopádem Boka, strmými skalisky Soče a najel celkem 100km. Následující den nás bus popovezl do oblasti nazývané Kras. Tady jsem navštívil mohutné jeskyně Škocjanske jame a městečko Lipica, proslulé chovem koní. Poslední noc spíme u moře v městečku Strunjan.

Slovinsko - den čtvrtý a pátý

Čtvrtý den zájezdu byl opět v duchu volného programu. Já se jel podívat do Itálie na jezera Lago di Fusine. Romantika maximální, ale koupání je tady zakázáno s plavkami i bez. Poté jsem stihl ještě vodopád Peričnik. Pátý den jsme měli královskou etapu: přejezd nejvyššího evropského silničního sedla Julských Alp Vršič (1611 m.n.m.). V tropických vedrech, která panovala, byl výjezd skutečně jízdou na krev, ale i tak mi nedělal větší problémy a předjel jsem všechny ostatní účastníky zájezdu. Ve sjezdu jsem pak předháněl auta i motorky, ale musel jsem se hlídat, protože zatáčky byly hodně ostré a moje crosové kolo má přece jen poměrně velkou setrvačnost. Dojezd už byla relaxace, při níž mě ovšem fackovalo neskutečné vedro. Kempujeme u městečka Bovec, kde strávíme i další den.

Slovinsko - den druhý a třetí

Včerejší den byl ve znamení volného programu, protože jsme zůstávali na jednom místě. Já jsem trochu pojezdil po okolí, dal si jeden hrubý výjezd do Rovne, zajel se podívat na Savické vodopády a koupal se bez plavek v Bohinjském jezeře. Dnes už jsme se zase přesunovali. Mým prvním cílem bylo Bledské jezero. Koupání v něm - tentokrát už v plavkách - bylo úžasné. Voda je neuvěřitelně čistá a teplá. Poté jsem kouknul na hrad a uháněl k další zajímavosti - Pokljuské soutěsce. Pak už jen zbylo dojet do kempu v Dovje. Oba dva dny panovaly tropická vedra, tak uvidíme jak bude dál...

Slovinsko - den první

V 7:00 jsme protli hranice se Slovinskem, v 9:00 už vyražím z Kranju na kole za prvními zážitky. Počasí je tropické, ale jedu údolím a po rovině, tak to jde. Prvními ochutnávkami Slovinska jsou městečka Škofja Loka a Zelezniki. Po 40km přichází odbočka do kopců a je to peklo - 8km galejí s litry potu. Následný sjezd k Bohinjskému jezeru ale stojí za to. Kempujeme na jeho břehu.

Slovinsko - úvod

Léto vrcholí, takže je čas na nějakou novou cyklistickou výpravu. Pro rok 2013 jsem si vybral 10-denní zájezd u cestovní kanceláře Kudrna Brno s názvem Slovinsko - přes Julské Alpy na jadranské pláže. O Slovinsku se říká, že je to "Zelený kus Evropy", protože asi polovinu rozlohy pokrývají lesy. Říká se mu také "Slunná strana Alp", protože i když se zde dá najít neuvěřitelná směsice počasí, skoro vždy je tu dostatek slunce. Tak uvidíme. Mapy jsou koupeny, věci nachystány, kolo je připraveno...

Labská cyklostezka - závěr

Labská cyklostezka je minulostí. Jak zhodnotit uplynulých 19dní a co říci o samotné dálkové trase? Základním problémem celé výpravy bylo počasí. Zataženou oblohu jsem viděl častěji než slunce a počet dní, kdy jsem jel v dešti, značně převyšuje počet dní, kdy mi při jízdě ani nekáplo. Nejhorší to bylo cestou do Hamburgu, kdy jsem jel zkrápěn vodou několik dlouhých hodin a v závěru dne jsem byl už značně prokřehlý, protože bylo navíc i docela chladno. Protrpěl jsem si 5 defektů (2x zadní kolo, 3x přední kolo), ale jinak jsem nemusel řešit žádný technický problém. Jel jsem s novým předním nosičem od Sport Arsenalu a s novými vodovzdornými zadními brašnami téhož výrobce. Oboje fungovalo na výbornou. Přestože jsem nedojel až na samotný konec Labské cyklostezky do Cuxhavenu, dovolím si ohodnotit tuto dálkovou trasu jako poměrně solidní a nenáročnou, chtělo by se až říci "family-friendly". Skutečně si dovedu představit, že by ji absolvovaly i rodiny s dětmi. Profil tomu je, měrou více než vrchovatou, nápomocen. Pravda je, že místy je docela fádní a některé úseky jsou málo atraktivní, ale co také očekávat od více jak 900 kilometrové jízdy podél toku řeky (byť ne vždy je s ní cyklista v kontaktu). Značení stezky je velmi dobré, a to jak v Česku, tak v Německu. Jen se člověk musí vypořádat s tím, že není úplně konstantně stejné po celé délce trasy. Zázemí, v podobě odpočinkových zón, míst k občerstvení, stravování, ubytování apod., je na velmi dobré úrovni po celé délce cyklostezky, a to jak na levém, tak i na pravém břehu Labe. Není dokonce ani příliš velký rozdíl mezi Českem a Německem, co se četnosti a kvality týče. Pro orientaci jsem používal průvodce z nakladatelství Esterbauer Elberadweg Part 1: Praha-Magdeburg & Elberadweg Part 2: Magdeburg-Cuxhaven. Níže ještě přikládám přehlednou tabulku průběhu jízdy:

Celý cestopis i s fotografiemi bude opět v dohledné době publikován na mém cyklistickém webu http://www.ludeks.wz.cz. A to je o Labské cyklostezce vše.

Labská cyklostezka - poslední dějství

Nádherné ráno s blankytnou oblohou se rozvinulo do horkého tropického dne. Vydal jsem se směrem na Hlinsko, Svratku a Nové Město na Moravě s tím, že když mi to pojede, pokusím se dorazit až domů. Samozřejmě jsem věděl, že přejezd Železných hor a Žďárských vrchů mi nedá ani kilometr zadarmo. No, a bylo tomu přesně tak. Ty nejlehčí převody byly hodně v akci. Ale opravdové trápení přišlo až cestou z Nového Města do Tišnova. To se totiž k vedru a kopcům přidal ještě protivítr. Začalo to jít opravdu ztuha a skoro jsem začal litovat rozhodnutí protáhnout etapu až domů do Brna. Ale každé trápení má svůj konec, a tak i toto skončilo protnutím hranic města Brna. Poslední kilometr navíc při své smůle dojíždím na píchlém předním kole. Ale dojel jsem to. Putování po Labské cyklostezce je definitivně u konce.