Labská cyklostezka - z Hamburgu do Magdeburgu

Z Bullendorfu, kam jsem dorazil po dobytí Hamburgu, jsem vyrazil k Bleckede na trajekt. Jedu teď, pokud je to možné, druhou stranu řeky nebo alternativní trasy. Hned po překonání Labe jsem začal ujíždět hrozivé bouřce. No, neujel jsem. V Dömitzi už mi ale svítilo sluníčko. Přes Wittenberge jsem se jen převalil do Werbenu, kde jsem kempoval a protrpěl další bouřku. Dnešní ráno bylo pošmourné a mlhavé, ale nakonec se to probralo do krásného slunečného dne. Jel jsem z Havelbergu do Jerichowa. Znovu překonal řeku a po Elberadweg, nyní ale v opačném směru až do Magdeburgu. Tady bohužel jiná možnost na výběr nebyla. Mám našlapáno 1600km a kempuji kousek za Magdeburgem v Plötzky.

Labská cyklostezka - Hamburg

Z Boizenburgu do Hamburgu to bylo 70km v tradiční šedé mlze a s jedním defektem. Ve 12.15 jsem toto město pokořil. Tedy spíš ono mě, protože jsem v něm hned zkraje zabloudil, nic kloudného neviděl a ještě i trochu zmokl. Každopádně jsem odpoledne vyrazil na cestu k domovu.

Labská cyklostezka - na dosah Hamburgu

Počasí se nezlepšilo. V penzionu ve Wittenberge jsem zůstal i další noc. Byl jsem se krátce projet okolo města a prozkoumal jsem historické centrum. Celé odpoledne jsem pak zvažoval, zda se ještě vůbec pokoušet dobýt 200km vzdálený Hamburg nebo to vzdát a odstartovat cestu domů. Ráno, stoje na silnici za Wittenberge, kde cyklostezka vpravo mířila na Hamburg a vlevo domů, jsem stále řešil toto dilema. Nakonec jsem se rozhodl pro Hamburg, i když jsem nějak podvědomě tušil, že se za to budu proklínat. Začátek byl v pohodě. Bylo polojasno, nefoukalo, a tak cesta zdárně ubíhala. Na 60km v Grippelu mi ale začalo pršet. Všude šedivo, pochmurno. Začal jsem používat sprostá slova. A nepřestal jsem je používat ani v Hitzackeru, kde už na mě nebyla nitka suchá, ani v Drethemu, kde mě navíc cyklostezka protáhla po lesní blátivé cestě přes kopec, ani v Bleckede, kde jsem měl na tachometru 120km a byl jsem už úplně promrzlý. Nechal jsem se přepravit na druhou stranu řeky, dojel do Boizenburgu a zabalil to.

Labská cyklostezka - deštivá jízda do Wittenberge

Noc byla bouřlivá, déšť a vítr nedaly ani na chvíli pokoj. Ráno byla nehorázná zima a na obloze hrozivé mračna, kam se jen člověk podíval. Kupodivu nepršelo. Jel jsem směrem na Werben a k dalšímu trajektu přes Labe do Räbelu. Neskutečně foukalo a obloha nabírala nezdravou barvu. To, co následovalo, bylo peklo. Krátké, ale zničující přívaly deště a běsnění větru, proti kterému se téměř nedalo jet. Na holých náspech při řece se nebylo ani kam schovat. Schytal jsem to jednou, dvakrát, třikrát a před čtvrtou nejzběsilejší průtrží mračen jsem úplně zdecimovaný utekl pod střechu penzionu ve Wittenberge. Dál to dnes prostě nešlo...

Labská cyklostezka - do Magdeburgu a dál

V Lausiger Teiche jsem se probudil do nádherného rána. Pekař před kempem mi udělal radost fantastickými koblihami. Poté jsem se vydal do Pretsche k prvnímu převozu přes Labe. Včera byly na programu hned tři. Přes Elster jsem se dostal do rušného Lutherstadt-Wittenbergu. Nevím, co tu vyrábějí, ale ještě kousek za městem mě provázela vůně kakaa. V Coswigu podruhé přes řeku a napříč biosférickou rezervací do Dessau, kde jsem poprvé lehce zabloudil. Když jsem v Akenu potřetí překonával Labe, počasí se výrazně pokazilo a za chvíli jsem schytal pár kapek. Stan v Pretzienu jsem už stavěl v dešti, ale noc byla nakonec klidná. Dnes jsem se probouzel pod zataženým nebem a rozhodně to nevypadalo, že by se na tom přes den mělo něco změnit. Vyrazil jsem do Magdeburgu, kde jsem uzavřel první část "Elberadweg". Poté jsem se vydal k Tangermünde. Ovšem už za Magdeburgem mi začalo drobně pršet, pak přestalo, za dalších 10km znovu začalo a tak pořád dokola, víceméně až do cíle ve Wischeru u Arneburgu. Tady, hned jak postavím stan, se dává do intenzivního deště, který, jak se zdá, hned tak neustane. Začínám toho mít dost...

Labská cyklostezka - z Drážďan do Torgau

V Pirně-Copitzu jsem skejsnul. Pršelo celou noc i ráno. Obloha byla zatažená černými mraky a vydrželo jí to celý den. Zima si podávala ruku s nepřivětivostí, psa by z domu nevystrčil. Přečetl jsem jednu knížku a k večeru jsem se jel podívat do nedalekých Drážďan, ne že by se počasí zlepšilo, ale abych neztumpachovatěl. Dnes už to ráno s počasím vypadalo přece jen lépe. Oblačnost se trhala a objevovalo se i sluníčko. Pro změnu zase ukrutně foukalo, což je na rovinách dost cítit. Projel jsem Drážďany a stále po cyklostezce zamířil na Meiβen. Stezka se v této pasáži docela houpala, ale držela se řeky. To o kousek dál poprvé odskočila a člověku najednou jako by něco chybělo. S přibývajícími kilometry se to opakovalo stále častěji a na delší úseky. Nakonec jsem se s ní potkával už jen ve větších městech, jako Riesa, Strehla nebo Belgern. Cyklostezka už v těchto místech nebyla jen tak sama pro sebe, ale hojně používala regionální silničky, byť zbavené automobilového provozu. Byla to proto o něco menší zábava. Posledním větším městem, které jsem dnes projel bylo Torgau, a to jsem už pěkně cítil únavu. Hned poté, co jsem ho opustil výbuchla ve vedlejším Welsau továrna. Hustý černý dým bylo vidět na kilometry daleko, stejně jako bylo slyšet vytí poplašných sirén. No, i takové věci se dějí. Přes Dommitzch jsem se dostal k jezerům Lausiger Teiche, kde dnes kempuju.

Labská cyklostezka - překonání státní hranice

V noci lehce zapršelo a ještě jednou nad ránem, takže dnes jsem vstával do hodně zamračeného dne. Ani se mi na kolo moc nechtělo, ale nakonec jsem přece jen vyrazil. Cyklostezka, které se už teď držím v maximální možné míře, mě dnes přivedla přes Ústí n.Labem do Děčína. Vjezd do Děčína už zase poznamenal déšť, ale stejně jako včera, než jsem snědl oběd, počasí se otočilo a vykouklo sluníčko. Pokračoval jsem proto dále. Ve 12.45 jsem protnul státní hranici, a přestože na druhé straně řeky bylo stále ještě Česko, já už jsem jel v Německu. Stezka se ve smyslu kvality radikálně zlepšila, zhoršilo se ale její značení. S přibývajícími kilometry se zhoršovalo i počasí, takže do Pirny jsem přijel už zase s deštěm nad hlavou. Kempuji ve velmi pěkném Waldcampingu Pirna-Copitz a prší tu...

Labská cyklostezka - napříč Českem

Z Poličky jsem zamířil směrem na Chrudim. Po prvním stoupání z Borové už silnice jen a jen padala dolů. Zastavil mě až 12% výšlap za Skutčí a hned vzápětí první defekt na zadním kole. Po opravě jsem se hodně těžce rozjížděl a nebýt příznivého sklonu, nevím, jestli bych natočil další kilometry. Ani na jídlo jsem neměl chuť, takže polévka v Heřmanově Městci bylo maximum, co jsem dokázal dát. Přes Přelouč a Týnec n.Labem jsem se dostal do Poděbrad, kde jsem zakončil včerejší den. Dnes jsem časně ráno vyrazil z Poděbrad na Nymburk a poprvé jsem k tomu využil Polabské cyklostezky. Bohužel asfaltová krása za Nymburkem skončila v pro mě nejetelném teréním singletracku. Počasí se také zkazilo a ve Staré Boleslavi mi začalo pršet. Chtěl jsem to dorazit alespoň do Mělníka, a tak jsem jel dál. Pekelných 25km a nálada na bodu mrazu. V Mělníku jsem sedl do pizzerie, abych zhodnotil nabídku hotelů a než jsem spořádal porci lasagne, počasí se otočilo do pěkna. Rozhodl jsem se pokračovat. Nyní už opravdu po Labské cyklostezce, většinou v bezprostřední blízkosti samotné řeky. V Roudnici n.Labem jsem prorazil dnešní 100km hranici a skončil jsem v příjemném kempu v Litoměřicích. Kupodivu není prázdný, jako ty předchozí...

Labská cyklostezka - start

Tak jsem odstartoval. První etapa měla být odpočinková, abych se seznámil s chováním naloženého kola, ale vyšel z toho boj o přežití. Neskutečně jsem se v kopcích Vysočiny vytrápil a do kempu v Poličce dorazil úplně zdecimovaný. Poslední kilometry jsem sotva dokázal otočit nohama. Počasí zatím přeje, možná je toho vedra i moc, ale raději to než deštivo.

Labská cyklostezka - úvod

Původní plán pro letošní rok byla expedice Brno-Paříž-Brno, ale jak už to mnohdy bývá člověk míní a okolnosti mění. Výsledkem je, že Paříž je odložena na "někdy příště" a letos to tedy bude LABSKÁ CYKLOSTEZKA (Elbe River Trail). Jak už název napovídá, jedná se o trasu, která vede podél řeky Labe z Prahy přes Magdeburg a Hamburg až do Cuxhavenu. Takhle to vypadá v mapách:

Pro cestu zpátky mám v plánu využít Weser-Radweg a závěrečnou část pak dokončit jak to půjde. Mapka pro Weser-Radweg vypadá takto:

Tak uvidíme, jestli vše vyjde jak mám v plánu a okolnosti zase nebudou proti. A hlavně - aby přálo počasí a nohy bolely, co nejméně...