Cesta do Benátek

Od Lago di Caldonazzo odjíždím s předpovědí špatného počasí a s tím, že na trase není žádný kemp. Tudíž chci dojet co nejblíž k Benátkám a využít služeb hotelu. Počasí skutečně není kdovíjak úžasné, ale zpočátku neprší. Dokonce mi přeje i štěstí a jedné přepršce se vyhnu. Pak ale po vystoupání do Feltre už nedostanu šanci a schytávám to naplno. Od té chvíle už prší a prší a prší. A aby toho nebylo málo přichází defekt na zadním kole. Měnit duši v takové slotě je opravdu zážitek k nezaplacení. Všechny plány jdou v tu chvíli k čertu. A déšť neustává. Trasa je zapomenuta a jedu na první hotel. Jak naschvál nemůžu nic najít. Držím alespoň směr a s přibývajícími hodinami mi začíná být úzko. Nakonec dojedu až do původně plánovaného Spresiana, kde mě zachraňuje hotel Liberty, ale byla to jízda na hraně. Následující den už je úplně jiný: na cestu do Benátek mi svítí sluníčko. Značení via Claudia Augusta už úplně zmizelo, ani jiné cyklotrasy nemohu najít, a tak se jen hrubě snažím jet podle průvodce. Mám na tachometru 1420km ujetých z Brna, když parkuji své kolo na jednom z parkovišť města na laguně. Cíle je dosaženo! Zbývá vrátit se domů...

Benátky

Dosaženo cíle cesty - města na laguně Venezia.

Trentino

Konečně jedna klidná noc bez deště. Ráno je obloha jako vymetená a slibuje tropický den. Do Trenta to mám 50km a opět je to cyklistická dálnice, rovná jako podle pravítka. Trento - to je typická Itálie se vším, co si člověk pod tímto pojmem představuje. Zde opouštím hlavní trasu a přicházejí kopce. Ve spojení s horkem docela vyčerpávající. Nicméně k jezeru Lago di Caldonazzo, kde dnes končím, to není zas až tak daleko.

První italské kilometry

Další komplet propršená noc, tentokrát na Rechenpassu a deštivé ráno jsou krutou vstupenkou do Itálie. Ale jak sjíždím níž a zajíždím hlouběji do údolí přece jen se to zlepšuje a brzy si už opravdu užívám cyklistiky a nádherných horských scenérií, zalitých sluncem. Jede to hodně dobře z kopce. Navštěvuji Merano a Bolzano a končím u jezera Lago di Caldaro. V celkovém součtu najetých kilometrů jsem překročil hranici 1100km.

Z Německa do Rakouska a dál

V Landsbergu jsem v hotelu skejsnul 2noci, protože 36hodin bez ustání pršelo. Ztratil jsem tak celý jeden den nicneděláním a psychika šla ke dnu. Naštěstí se poté udělalo zase poměrně hezky, takže jsem mohl pokračovat do Füssenu, který leží na břehu jezera Forggensee a v jeho bezprostřední blízkosti se nacházejí královské hrady Hohenschwangau a Neuschwanstein. Turistů jsou zde mraky, fronty odhaduji na hodinu i víc. Já jen fotím a nasávám atmosféru. O chvíli později už překračuji hranici do Rakouska. Už na posledních cca.20km se začal měnit ráz krajiny a cesta začala být zajímavější, v Rakousku je to cítit ještě o poznání silněji. Ty fantastická údolí sevřená horami, pookřávám. Kempuji pod Fernpassem a v noci zase prší. Výjezd na Fernpass je v zimě a pod zataženým nebem. Kupodivu ani moc nebolel, sjezd je o dost výživnější. Tarrenz, Imst, Landeck, Prutz - městečka míjejí jedno za druhým. V Pfundsu se rozhoduji zda kempovat nebo se pustit ještě do Reschenpassu. Mám spoustu času, proto vítězí druhá možnost. A je brutální - 7km stoupání s převýšením cca.400metrů když už mám v nohách 100km a Fernpass k tomu. Ale zvládl jsem to a tak dnes kempuji co by kamenem dohodil od hranice Rakousko/Itálie.

První německé kilometry

Přejezd hranic do Německa byl o poznání náročnější než jsem očekával, takže jsem hned ráno propotil dres do poslední nitky. Sjezd byl o to famóznější. Zato průjezd Chamem byl noční můrou. Následovalo vlnění se po okreskách, zakončené sice neprudkým, ale 4km dlouhým, stoupáním. V Regensburgu jsem se ztratil už po pár stech metrech a nebýt domorodce, který mně zavedl až do kempu, asi bych ho hledal ještě dnes. Seznámil jsem se tu se staršími manželi z Ameriky a dali jsme 2hod konverzaci v angličtině. Z Regensburgu do Donauwörthu jsem zvolil Dunajskou cyklostezku. Sice roviny bylo víc než dost, ale zase mi výrazně nabyla kilometráž. Hledání kempu byl zase zážitek a co hůř večer se přihnala pořádná bouřka a pršelo celou noc. Ráno tedy konečně startuji Via Claudia Augusta. Až do Augsburgu jedu chvíli po silnici, chvíli po nezpevněné cestě a místy je to i dost fádní. Pak ovšem začíná pršet a cyklistika se mění v peklo. Když konečně dorazím do kempu a chci postavit stan, spustí se taková průtrž mračen, že na stanování není ani pomyšlení a jdu bydlet do hotelu. Ujetá vzdálenost: 384km.

Přejezd Česka

Jsem na hranicích s Německem, zhruba 250km od začátku dálkové cyklotrasy Via Claudia Augusta. Jel jsem přes Moravské Budějovice, Jindřichův Hradec, Týn nad Vltavou, Strakonice a Klatovy. Počasí přeje: zatím jsem nezmokl i když dopoledne jsou dost pošmourná. Nohy naložené kolo zatím také táhnou, takže zvládám etapy přes 100km. Ujetá vzdálenost 352km.

Via Claudia Augusta - úvod

Po dlouhém zvažování nápadů na novou expedici mi náhoda přihrála do rukou speciálního cyklistického průvodce od nakladatelství Esterbauer, popisujícího trasu z německého Donauwörthu do italských Benátek, resp. do Ostaglie nazývanou Via Claudia Augusta. Brzy mi bylo jasné, že jet jednoznačně popsanou a označenou trasou je mnohem lepší než jet pouze dle vlastního uvážení. Takže hurá do Německa...