Mostviertel den pátý

Předpověď slibovala krásné počasí a skutečně je konečně léto. Po ránu je sice ještě značné chladno, ale slunce hřeje, tak nemám strach, že by dnes nebylo příjemně. Jedu dorazit trasu Pielachtal-Radweg až na samý její konec. Napojuji se na ni přesně v tom místě, kde jsem ji předevčírem opustil a pokračuji směrem na Kirchberg. S každým dalším kilometrem, který mi naskočí na computeru, jsem stále hlouběji v údolí řeky Pielach a po obou stranách se mi zdvíhají dva mohutné hřebeny. Dojíždím do Dobersniggu, kde Pielachtal-Radweg oficiálně končí a já pokračuji ještě kousek dál k odbočce na Texing, abych tudy prorazil ven z údolí. Že to bude stoupat mi bylo jasné, ale že to bude tak drsně jsem nečekal. Začátek je opravdu výživný. Naštěstí za první serpentinou se vražedný sklon mírní a následuje už poměrně normální stoupání. Po 3km jsem nahoře a otevírá se přede mnou famózní pohled do údolí Texingtal. Hned vzápětí objevuji nádherný hrad Plankenstein a pak už jen let střemhlav dolů, kdy kola vytočí rychlost 65,5km/h. Užívám si to. Dole pak jedu z Texingu do Manku, kde se chytám trasy Melker Alpen-vorland Radweg. Tu v Diesendorfu vyměňuji za Melktalradweg a v Ruprechtshofenu z ní sjíždím na Meridianradweg. Trochu nelogicky umístěné značky (tam, kde by měly být nejsou a tam, kde jich není potřeba naopak jsou) mě přivádějí až do St.Pöltenu se 130km v nohách. Opravdu povedený den. Zítra se hodlám s okolím St.Pöltenu a s regionem Mostviertel rozloučit...